Duben 2015 - Slovinsko a Chorvatsko

Izola - Portorož - Dvigrad - Pazin - Idrija - Nanos

Od čtvrtka do neděle jsem opět vyrazila na prodloužený víkend za svým Danečkem do Slovinska. Jelikož jsem nenašla žádné zajímavé dopravní spojení, rozhodla jsem se vyzkoušet spolujízdu. Zaregistrovala jsem se na portálu jizdomat.cz, kde jsem musela potvrdit své kontaktní údaje, abych byla dostatečně věrohodná. Poté jsem se přihlásila na svou první spolujízdu v životě. Svezla jsem se s klučinou, který jel z Prahy do Chorvatska, takže mě vysadil přímo v Izole. Při hledání spolujízd doporučuji se koukat i na jízdy do jiných míst. Ne každý řidič vypíše města všech průjezdných států. Například při cestování do Slovinska je dobré se dívat i na spolujízdy do Chorvatska nebo Itálie.

Po příjezdu do Izoly ve čtvrtek odpoledne jsme využili ještě volného zbytku dne a vyjeli si autobusem do vedlejšího města Portorož. Je to jedno ze čtyř slovinských měst na pobřeží (Koper, Izola, Piran a Portorož). Je to hlavně turistické letovisko, takže nejzajímavější byla promenáda podél moře a nejlepší zmrzlina ve Slovinsku v kavárně CACAO (cacao.si).

V pátek se zatáhlo a trochu pršelo, takže jsme autem vyjeli do Chorvatska na velmi zajímavý hrad Dvigrad. Překvapilo nás, jak byl veliký. Některé zdi byly velmi zachovalé. Ocenili jsme i zajímavý výhled na okolní kopce. Poté jsme se přesunuli do malého městečka Pazin. To nás naopak velmi zklamalo. Z dálky vypadlo lákavě, ale z blízka nic moc. Ošklivé a oprýskané centrum s hlavní věží, která byla plná mrtvých holubů - FŮJ! Takže jsme si nakoupili levněji v místním Lidlu a vyrazili domů. Odpolední domácí pohodička ne terase s vodnicí to jistila ;).

Hrad Dvigrad

V sobotu se počasí ještě zhoršilo. Mám pocit, že pokaždé, když přijedu do Slovinska, přivezu ošklivé počasí. Týden předem se tu při 25°C slunili a trochu i koupali. Ale v sobotu hustě pršelo skoro celý den, takže jsme se vyrazili schovat před deštěm pod zem. Po dálnici jsme v obrovském lijáku dojeli do obce Idrija, kde se nachází rtuťový důl. Nikdy jsem si nemyslela, že by se do rtuťového dolu dalo někdy podívat, takže této možnosti musíme prostě využít. Rtuťový důl v Idriji vznikl v roce 1492 a byl využíván k získávání rtuti až do roku 1970. Během let se díky prodeji rtuti po celém světe město Idrija stalo velmi bohatým. Rozvinulo ve významné místo s vlastní školou a paličkovaně krajkovou tradicí. Prohlídka začala projekcí dokumentu o dole i městě, po které následovala samotná pěší prohlídka po dole. Čekala nás ukázka oblečení, nářadí a stylů dolování během plynutí času od 15. století až do dnešní doby. Zajímavým zjištěním pro nás bylo, že rtuť se vyskytuje v mnoha různých skupenstvích a barvách (červený nerost, stříbrné kuličky, stříbrná tekutina nebo bílé krystaly). Návštěva tohoto místa zapsaného v seznamu UNESCO se nám opravdu líbila a doporučujeme. Cena pro studenty je 7 euro. Více informací na www.antonijevrov.si.

Rtuťový důl v Idriji

Jelikož ve Slovinsku je velmi oblíbeným sportem házená, nemohli jsme si nechat ujít zápas domácího týmu RD Istrabenz Plini Izola proti RF Loka 2012. Dechberoucí zápas skončil remízou 27:27.

V neděli se udělalo jasno, a tak jsme si chtěli splnit jedno z přání - vylézt na nejvyšší horu Dinárských Alp, Nanos. Při příjezdu po dálnici je hora vidět již z dálky. Pohled na ni nás ale velmi překvapil. Její vrchol byl pokryt SNĚHEM! Cože?! Vždyť ještě před třemi dny tam žádný nebyl. A pak nám to došlo. Předešlý den vlastně docela lilo a teplo klesla na nějaké 2 až 3°C. No a vrchol hory je vlastně o něco výš, takže tam asi mrzlo a místo deště sněžilo. No nic. Přece to nevzdáme. Z dálnice jsme sjeli do obce Razdrto, kde je parkoviště určené právě turisty směřující na Nanos. Plán byl takový, že nahoru polezeme prudkou stranou a zpět mírnější. Cesta nahoru byla dost náročná, chvílemi jsme šplhali po čtyřech, což v tom sněhu nebylo úplně příjemné - pěkně to klouzalo. Nahoře nás čekal pořádný vichr a 30 cm sněhu.

Hora Nanos

Při výstupu na horu Nanos

Při výstupu na horu Nanos

Při výstupu na horu Nanos

Gulášek v místní boudě nás ale zahřál, takže jsme se mohli vydat po hřebeni delší a mírnější cestou dolů. Celá cesta i s pauzičkou nám trvala tak 3-4 hodiny.

Mapa cesty na horu Nanos

Odpoledne jsme si užili společné chvilky na sluníčku s vodnicí. A v pondělí ráno jsem opět vyrazila spolujízdou do Prahy. 

Terka

Velikonoce 2015 (duben) - Slovinsko a Chorvatsko

Vojak - Opatija - Koper - Piran - Predjamsky hrad - Postojna - Ljubljana

Proč nevyužít volno na Velikonoce :) Takže ve čtvrtek ráno bereme s Danovou máti auto a vyrážíme za ním do Izoly. V ČR je trochu kalamita, sníh, námraza, takže cesta byla trochu drsnější. Místo obvyklých 8-9 hodin nám cesta trvala 10 hodin, takže večer jsme se koukli jen na krásný výhled na zasněžené vrcholky Alp na druhé straně moře.

Pohled na italské Alpy ze slovinského pobřeží

V pátek jsme využili hezkého počasí a vyrazili do Chorvatska na horu Vojak, nejvyšší bod Istrie (1396 m). Autem jsme se přepravili na parkoviště v polovině hory, odkud jsme pokračovali pěšky na vrchol. Po náročném výstupu se nám naskytl výhled k nezaplacení.

Výhled z hory Vojak v Chorvatsku

Poté jsme se přesunuli do přímořského města Opatija na jídlo. Je to sympatické město se zajímavými zelenými porosty, promenádou podél moře a dobrou zmrzlinou. 

Následující den pršelo, takže jsme se rozhodli den strávit víceméně pod zemí. Nejprve jsme vyjeli k Predjamskemu hradu, který se nachází u obce Predjama, 70 km od pobřeží směrem do vnitrozemí. Tento hrad je unikátní svým postavením a vzhledem. Je zasazen do jeskyně, kde část hradu je v podstatě vytesána do skály. Prohlídka hradu i uvnitř je tak velmi zajímavá a nevšední. Vstupenku je možno zakoupit v kombinaci se vstupenkou do Postojnských jeskyní. Tento balíček je sice docela drahý, ale jistě za to stojí. Cena pro studenty je 23,20 euro a pro dospělé 28,90 euro (tickets.postojnska-jama.si). 

Predjamski hrad

Postojnské jeskyně jsou od hradu vzdálené 10 km v obci Postojna. Při příjezdu je rozhodně nemůžete přehlédnout. Navigují vás velké cedule až k pěti obrovským parkovištím. Dost nás překvapily davy lidí, které se hrnuly ke vchodu. Hodně nesympaticky na nás působily obchody, plyšáci a všechno komerční stánky. Po čekání v dlouhé frontě se všichni návštěvníci rozdělili do skupin podle jazyků, ve kterém chtějí mít prohlídku komentovanou. Původně jsme byli přihlášeni k angličtině, ale když jsme viděli skupinu asi o 10 lidech, přesunuli jsme se k slovinské skupině, kterých bylo asi jen 20. Přeci jenom je slovinština podobná češtině a jde jí docela rozumět.
Vnitřek jeskyní ale stál za to. Nejdříve jsme nasedli do malých vláčků, které nás vezly pod zemí asi 10 minut do jádra země. Již cestou jsme si prohlíželi krápníky a zajímavá zákoutí. Ve výstupní stanici následovala zhruba 2 hodinová pěší prohlídka po jeskyních. Nádhera!

Postojnské jeskyně

Příště ještě vyzkoušíme Škocjanské jeskyně, který by, jak doufáme, neměly být tolik komerční.

Dopoledne před odjezdem do Prahy jsme navštívili hlavní město Slovinska - Lublaň (Ljubljana). Je to sice menší město, ale za to velmi sympatické a příjemné. Na začátku jsou k vidění staré římské stavby, podél řeky Lublanice je nádherná procházka po nábřeží, po kterém se dá dojít až ke známému trojmostí v centru města. Velkou dominantou města je Lublaňský hrad, ke kterému se dá dojít pěšky nebo vyjet lanovkou. Hrad má zajímavé nádvoří, ale vnitřek už zas tak zajímavý není. Ukázky cel, výstava historie... Na druhou stranu jsme velmi ocenili výhled z věže nejen na hlavní město, ale i na okolní hory. Město Lublaň je známé svými mosty, kdy kromě trojmostí je dobré navštívit i Dračí most s plastikami draků (drak je ve znaku Lublaně).

Pohled z věže Lublaňského hradu na nádvoří

Velikonoce jsme strávili zajímavým způsobem a zase domů. Cestou jsme ale na dálnici 70 km před Vídní potkali bouračku a zácpu skoro až k Vídni. Takže ani cesta zpět neproběhla bez komplikací. Opět se zpožděním jsme mezi 22 a 23. hodinou dorazili do Prahy.

Terka