Které země jsme už navštívili

Které země jsme už navštívili
Zelená - již společně navštívené země. Žlutá - země, které plánujeme navštívit do konce roku 2015.

úterý 3. března 2015

Únor 2015 - Slovinsko

Izola - Koper - Socerb - Hrastovlje - Vipava - Ajdovščina - Nova Gorica

Daneček mi odjel na Erasmus do Slovinska a mě už se stýská. Takže ve středu večer, kde nasedám na bus Student Agency do Brna. Tam přesedám na bus směr Řím. Cestou vystupuji v Itálii ve městě Udine, kde po hodině čekání nasedám na vlak do Trieste. Po další hodině čekání na nádraží sedám na skoro poslední spoj, a to bus z Trieste do Koperu. Tam přijíždím po 16 hodinách okolo 10. hodiny dopoledne, sedám do místního "mekáče" a čekám na Danečka, až přijde ze školy. Hurá! Tady je ;) Shledání po 14 dnech :* Teď už stačí přejet busem do Izoly, kde bydlí a užívat si společné chvilky.

Po obědě se procházíme po Izole a podél moře. Vylezeme i na vyhlídku, odkud jsou vidět italské Alpy na druhé straně moře. Je to opravdu kouzelný pohled. Říkám si, že tady bych taky chtěla žít a Danečkovi závidím.
Pohled na Izolu

V pátek jde Dan do školy, takže si sama prohlížím Koper (největší a nejdůležitější město slovinského pobřeží). Historické centrum na kopci je malebné, s výhledem na přístav a moře. Je ale docela malé, takže za pár hodin mám centrum prohlédnuté (dokonce i dvakrát).

Hlavní náměstí v Koperu

Po obědě doma se sluníme na terase. Užívám si sluníčka, které v Praze moc není. Během pozdního odpoledne nasedáme do auta a jedeme se podívat na hrad Socerb a do Hrastovlje. Hrad Socerb je stavba na vysokém kopci, odkud je nádherný výhled do okolí, zejména na moře a město Trieste.

Hrad Socerb

Poté popojíždíme do obce Hrastovlje, kde se nachází kostel obehnaný hradbami. Těžko říct, jestli ho dřívější občané využívali spíše jako hrad a bezpečné místo ke schování v době nebezpečí, ale vypadá to zajímavě. Bohužel jsme ale dorazili půl hodiny po otevírací době (asi v 17:30), takže si ho prohlížíme jen z venku. Určitě ho ale navštívíme ještě někdy příště a v lepší čas. 

Hrastovlije

V sobotu se jedeme podívat do Chorvatska do přímořských měst Poreč a Rovinj. Obě města jsou typickými letními letovisky s historickým centrem. Překvapilo nás. že v obou městech bylo ale celkem "mrtvo". Oproti Slovinsku, kde jsou otevřené všechny obchody a krámky, bylo v Chorvatsku skoro všechno zavřené (veškeré stánky se zmrzlinou a občerstvením, obchody se suvenýry...). Vypadalo to dost smutně a prázdně. Jinak ale města jako taková byla zajímavá, a to zejména výhledy na moře. 
Rovinj

Mezi návštěvou těchto dvou měst nás cesta svedla k Limskimu zálivu. V místě, kde je záliv ohraničen pevninou vede cesta nahoru do vysoké kopce k jeskyni. Cesta do kopce byla jako v pohádce. Stromy obrostlé mechem a břečťanem vypadaly jako z Pána prstenů. 

Nimski Kanal - výstup k jeskyni

Jelikož bylo jaro, tak všude kvetly sněženky. Na to, jak byl kopec prudký a dlouhý, za to jeskyně opravdu nestála. Taková menší díra ve skále, zabarikádovaná mříží. Ale jinak pěkný. 

Jeskyně

V neděli mi v 23 hodin jel autobus z Udine v Itálii zpět do Brna. Vyrazili jsme tedy již ráno trochu oklikou po výletech. Začali jsme v obci Vipava, kde jsme prozkoumávali dobrodružnou zříceninu hradu s výhledem. Romantické místo, kde ani v neděli moc lidí nebylo. 

Hrad ve Vipavě

Poté jsme se přesunuli do obce Ajdovščina. Název města je sice trošku zvláštní, ale má hezké hradby v centru města. Z této obce také vede pěší turistická stezka k pramenu říčky Hubelj. Příjemně nás překvapila nádherná příroda, kameny v řece, rozkvetlé petrklíče, dřevěné mosty i vodopád jako pramen řeky. 

Cesta k pramenu řeky Hubelj

Pramen řeky Hubelj

Posledním místem tohoto dne a zároveň i mé první výpravy do Slovinska za Danem byla Nova Gorica. Toto město je od roku 1947 rozdělené hranicí na slovinskou část (Nova Gorica) a italskou (Gorizia). Obě části se spolu snaží spolupracovat. 

Hranice ve městě Nova Gorica

Blíží se tma, takže se přesouváme do Udine, kde si v okolo 20. hodiny dáváme večeři. Autobus mi jede až ve 23, ale autobusová hala zavírá už v půl deváté. Docela se ve městě bojím, protože v ulice jsou plné černochů. Bylo to trochu nepříjemné. Takže Daneček čeká se mnou. Schováváme se v autě a vyčkáváme autobus. Skoro jsme usnuli, ale bus přijel na čas. Nasedám a do Prahy dorážím zhruba v půl 11 dopoledne v pondělí. 

Terka






Žádné komentáře:

Okomentovat